Jak jsem trénoval v Groningenu

V ACLU jsem postupně navštívil tréninky boxu, Jiu-jitsa, Karate, kick-boxu, MMA, Systemy a Tai-Chi Chuan – takže jsem měl možnost se seznámit s rozdílnými styly bojových umění (alespoň se základy). Také bylo zajímavé srovnat metody jednotlivých učitelů.

Box

Chodil jsem jen na 5 týdenní kurz, kde jsme trénovali jenom základní kombinace, ale hlavně jsem na konci skoro hodinu pobíhali po tělocvičně a všelijak mávali činkami.

Jiu-Jitsu

jiu-jitsu jsem toho napsal nejvíc, protože jsem tam začal chodit nejdřív. Řekl bych, že trénovali nejpodivněji, protože skoro o všem měli jasnou představu, jak útočí normální útočník. Takže trénovali jen obranu proti zombie útokům a ještě pomalým. Celé to podle mě bylo způsobené tím, že s narůstající úrovní je ke zkoušce potřeba na jeden typ útoku znát víc různých obran (3, 5, 7, 10), stejně jako umět jednu obranu použít proti více útokům. Takže zkouška u „vyšších“ úrovní ke konci vypadala: „útočník narovná ruku – 2s zásek – obránce udělá nějakou 4s fintu“.

Nejlepší na jiu-jitsu byla hodina sparringu ve čtvrtek, kde jsem pokaždé trénoval celou dobu, abych vyzkoušel/zažil maximum fint. Nevýhodou trochu bylo, že před tím jsem měl karate kurz, karate trénink, jiu-jitsu kurz a jiu-jitsu trénink – 5h tréninku – takže jsem na konci byl celkem unavený (spíš hladový). Nejtěžší pro mne bylo dodržování pravidel. Souboj se skládá ze 3 částí – boj ve stoje, povalení na zem a boj na zemi. První část končí v okamžiku, kdy dojde k držení – a toho jsem si skoro nikdy nevšiml. Většinou jsem si toho všiml až po několika ranách. A přestože mě na začátku porazil kdokoliv, tak na konci byli asi jen 4 lidí schopní mně porážet. Z toho jsem měl velkou radost.

Karate

Do karate jsem chodil jen chvíli, hlavně proto, abych zjistil, proč mají lidi z karatistů legraci. A hned po prvním tréninku to bylo jasné – hromada lidí se snažila rukama mávat co nejrychleji, že neměla ani čas dýchat, takže po 10s byli celí červení a vypadali, že umřou na infarkt. Učitel byl přitom normální a říkal, že to má být uvolněné, a sám u cvičení vypadal normálně.

V průběhu tréninků několikrát zmínil Wing Chun a „sticky hands“ a mají něco, co se jmenuje kakie (začátek videa).

Překvapilo mně, že trénují i boj na zemi, což jsem nečekal. Celkově mi to přišlo jako hodně zajímavé. Zajímavostí je sparring, kde ruce drží hodně nízko, protože se netrefují do hlavy.

Kick-box/MMA

Přestože díky minulému zápisku jsem největší lamer v ČR, tak si myslím, že na těchto trénincích jsem se naučil hrozně moc. Jak jsem psal v předchozím příspěvku, tak to byl fyzicky nejnáročnější trénink společně s nejzkušenějšími lidmi, co tam byli, protože celá řada z nich bojovala normálně v ringu. Je rozdíl trénovat na úrovni: „Jdu si večer zacvičit, abych nedostal ve třiceti infarkt.“ a nebo „Jdu si večer zacvičit, abych ve dvaceti neskončil na vozíku .“ Skoro každý dokázal udělat Muay Thai klik, sklapovačku – jen se u toho „sklapnutí“ se dostat celým tělem nad zem a hromadu dalších cviků, které před tím nebyly vůbec v mojí realitě.

Na stránkách mají i nějaké propagační video, které je ale trochu prehistorické.

S lidmi, co byli fakt dobří jsem moc netrénoval, protože by z toho moc neměli, ale hrozně moc jsem se toho naučil. Finta, která funguje na někoho „horšího“, končí proti „lepšímu“ ránou do hlavy. Takže často už jen zvedali obočí, když jsem stejnou chybu udělal po několikáté.

Taky jsem tam dostal první pořádný kopanec do hlavy, že mi chybí tak 5–10s vzpomínek a rozplácnutí o zem si pamatuju z pohledu třetí osoby. Jako se to přihodilo? V úterý jsem měl 3.5h tréninku, takže jsem se dostal na kolej okolo 11. Do postele až kolem 1. Už v 9 hodin mi začínal squash, kde jsem hrál tak do 10:15, abych mezi školou, co začínala v 11 stihl snídani. Škola mi skončila v 11, takže jsem jel na kolej, abych si vyrobil oběd a hned po něm jsem měl zase školu od 15:30 do 17:10. V 17:30 mi začínal MMA kurz, a v 18:30 regulérní kick-boxerský trénink. A když zbývala poslední minuta do konce, tak jsem to chtěl už jenom nějak „doklepat“, což nebyl moc chytrý nápad. Trchu smůla byla, že jsem trénoval s člověkem, co sejmul nejvíc lidí, ale taky byl nejvíc krát sejmutý, protože do toho šel vždycky naplno.

Taky jsem dostal první liver shot (kopanec do jater). Zase v poslední minutě a zase jsem to podcenil. Jsem si říkal – budu držet ruce u hlavy, ať to přežiji. Low kicky jsem přestal blokovat po 14 dnech, kop do žeber ustojím, takže to bude v pohodě. Jenže kop šel níž, on byl levák, já byl nadechnutý (pak není se játra tolik krytá žebry) a ještě jsem byl moc vzpřímený.

Kopanec do hlavy bolí tak den, zatímco bok jsem cítil tak dva týdny.

Systema

Systemu vyučuje Jan Bloem a je to největší borec, co jsem kdy potkal. Měl ohromné vědomosti/zku­šenosti, tréninky byly zajímavé a fyzicky na tom byl taky extrémně dobře.

Na bojových uměních mi vadí, že triky vypadají jako sbírka babských rad, místo toho aby byly podpořeny nějakými seriozními argumenty. Když někdo rozumí chemii, tak nepotřebuje seznam postupů na odstraňování rozdílných skvrn, a stejně tak, když někdo rozumí biomechanice (další odkazy), tak ví, jak tělo funguje.

Takže na trénincích říkal hromadu zajímavých věcí. Například todle. Finta je v tom, že se rychle po sobě zatlačí/zatáhne 2 různými směry na nějakou část oběti, takže se ji na chvíli přetížený mozek, takže oběť nic nedělá. Ono to podle videa vypadá jako páka, ale funguje to úplně jinak. Když to na mně předváděl, tak si z celé finty pamatuji jen to, že jsem byl 2 kroky na jedné straně, pak 2 kroky na druhé a pak jsem se rozplácl – žádná páka. Stačilo mu podat ruku, ale na tréninku jsme to zkoušeli s kolenem a krkem. Zkušenějším lidem to fungovalo spolehlivě, mi občas – přeci jenom, je těžké někomu „vypálit“ mozek a sobě ne. To, že takhle ten mozek funguje je zřejmé i v jiných situacích. Deren Brown člověka přetíží a sebere mu cokoliv, u kinetózy to vyvolává nevolnost.

Nebo třeba že dělali pokus, jaká je reakce proti útoku nožem. Vzali tři skupiny lidí – trénované policajty, lidi se znalostmi bojových umění a nováčky. Zakryly jim oči – a v okamžiku, kdy jim je odkryly, tak se je snažil někdo bodnout. Základní pravidlo je – nikdy nechytej rukama tu útočníkovu ruku s nožem. Ale v tomto pokusu zjistili, že takhle se zachová každý.

Na trénincích se netrénují žádné postupy, jak něco udělat. Jeden ze dvojice se snaží zaútočit, udělat nějakou páku, udržet na zemi a druhý z dvojice se snaží vzniklou situaci nějak vyřešit. Dvojice se hodně střídají, takže učení probíhá díky odkoukávání fint od druhého člověka. Díky těmto „hrám“ jsem se naučil, jak se pohybovat na zemi (když ležím na zemi).

Kromě Systemy vyučuje taký sebeobranu pro dívky, kde mají vyrobený obranný oblek z výzbroje pro americký fotbal (navíc obalený molitanem), aby mohli trénovat reálněji. Ale říkali, že si budou muset pořídit něco lepšího, aby se ten útočník choval reálněji (aby cítil tu ránu).

Tai-Chi Chuan

Tai-Chi Chuan (nebo jen Tai-Chi) jsem si zapsal, abych zjistil, co cvičení Tai-Chi obnáší. Naneštěstí to bylo na konci semestru, kdy jsem v době, kdy byl kurz míval schůzky ohledně projektů do školy – takže jsem tam dost krát chyběl.

Vyučovali to lidé ze školy, konkrétně Hielke Hylkema a Michiel Simon. Cílem kurzu bylo naučit se základní formu s názvem 24 forem. Několik videí této formy mají přímo na stránkách, případně na youtube.

Přišlo mi to hodně těžké. Udělat pohyb pomalu je mnohem těžší, než ho udělat normálně rychle. I jen obyčejný krok se skládá z celé řady pohybů – takže většinu doby mám pocit, že chodidlo jen tak vleču, těžiště mám jinak než normálně, … A to běžný pohyb je mnohem komplikovanější – přesunout nohy, pootočit tělo, změnit polohu rukou. Takže mi to přišlo hrozně stresující. V mojí hlavě to vypadalo nějak takko:

  • S tělem jsou udělal polovinu pohybu, s nohama jsem tak ve 1/3, takže s nimi musím trochu zrychlit, s rukama jsem taky tak v 1/3, takže taky trochu zrychlit, ale OMG, se zápěstím jsem ještě nehnul – takže hodně zrychlit rotaci zápěstí.
  • O sekundu později: Omg, jsem nějak zapomněl na tělo, pořád jsem v 1/2 – zase s ním musím začít otáčet. Nohy v 1/2 pohybu – oki. Jedna ruka se někam zatoulala, takže to musím nějak ošidit, abych to napravil. Druhá ruka už je ve 2/3, takže trochu zpomalit. Se zápěstím jsem udělal celý pohyb.

Když bych to cvičil v normální rychlosti, tak bych nad tím takhle vůbec neměl čas přemýšlet.

Závěr

Na začátku semestru jsem si dal plán, abych s lidmi z jiu-jitsu bojoval vyrovnaně. Proto jsem chodil do MMA, kde se mi zlepšila kondice a naučil se, jak bojovat na zemi. V Systemě jsem se naučil, jak se pohybovat po zemi. V kick-boxu jsem se zlepšil v klasickém boji ve stoje. V boxu a karate jsem trénoval fyzickou kondici a koordinaci. A na konci semestru se mi povedlo můj plán splnit.