Osobni rozvoj studentu

Na uvitacim tydnu jsem se taky zaregistroval u oddeleni, ktere ma na starost osobni rozvoj studentu.

Prislo mi to hodne zajimave, protoze si nejsem vedom toho, ze by u nas fungovalo v ramci univerzity nejake podobne oddeleni.

Centre for Study Support and Academic Skills

Centrum pro podporu studia a akademickych dovednosti porada v prubehu roku nekolik kurzu a workshopu. Taky pod toto centrum spadaji psychologove, kteri pomahaji prekonat studentum.

Kurzy

Poradaji celou radu kurzu, pripadne konkretni stranka s jejich rozpisem

  • time-management
  • self-management
  • stress-management
  • jak prezentovat
  • jak psat prace

Tyto kurzy jsou vetsinou nekolikatydenni a jsou urceny pro mistni studenty.

Pro mezinarodni studenty

Pro mezinarodni studenty poradaji asi 4 ruzne workshopy.

  • Studium v Holandsku
  • Time management
  • Jak efektivne studovat
  • Jak zvladat stres (stress-management)

Dneska jsem byl na prvnim z nich – na „Studium v Holandsku“.

Studium v Holandsku

Na tomto workshopu nas bylo 5 studentu a 2 lektori (oba psychologove). Po nas tam mela byt jeste nejaka skupina. A i tento workshop zacinal ve 13:00 – takze si myslim, ze tech skupin bylo mnohem vic.

Celkove toto sezeni trvalo asi 3h. Tri studenti byli z Nemecka, jedna z Ruska a pak ja.

Nejdriv jsem meli sepsat, jakych rozdilu jsem si vsimli – a pak jsem o nich diskutovali.

Zbyvajici cas venoval vykladu o kulturnich dimenzich. Vzhledem k tomu, ze ten vyzkum je pomerne stary (1980), tak v nem nebyla ani CR (Ceskoslovensko) a ani Rusko (Sovetsky svaz). Jedina zeme z vychodniho bloku byla Jugoslavie.

Ke kazde ose (ten clanek na wikipedii doporucuji precist) mel 1 slide, na kterem byly pro kazdy pol uvedeny priklady + zaskrtano, jak je to v Holandsku.

Holandsko ma:

  • malou vzdálenost moc
    • rodice jsou na strane ditete, ne ucitele
    • u velke vzdalenosti se vstava na zacatku hodiny, kdyz prijde ucitel; studenti moc neprojevuji svuj nazor;
  • nizke vyhybani nejistotam
    • neni nutne dospet k 1 zaveru – otevreny konec je oki
  • individualismis
    • zadna protekce na zaklade jmena/skupiny, …
  • feminitu
    • dulezita je spokojenost, ne vysledek

A u kazdeho bodu jsme diskutovali o tom, jak je to v nasi zemi. Takze mi prijde celkem skoda, ze tam byli 3 Nemci – coz nebylo moc zajimave. Vetsinu os maji stejnou s Holandskem, jen jsou maskulinni spolecnosti. Kdyby tam bylo pestrejsi narodnostni slozeni, tak bych se dozvedel vic zajimavych veci.

Taky mi prislo zajimave, ze se na jednotlivych osach pohybujem smerem k zapadu, ale ne vzdycky je to povazovano za neco kladneho – napriklad u snizovani vzdalenosti k moci (mladez je drza, …).

Uzitecnost

Myslim si, ze to bylo hodne uzitecne, protoze mi to pomohlo s vysvetlenim chovani spoluzaku. Taky budu moci v budoucnu modifikovat sve chovani tak, aby bylo vic kompatibilni s mistnimi pomery. Taky se na zaver ptali, jestli jsme narazili na nejakou situaci, kde jsem narazili na tuto kulturni rozlisnost. Tak jsem jim rekl, jak resime skolni projekt.

Reseni spolecneho projektu

V jednom predmetu mame ve skupince o 4 lidech vypracovat spolecne nejaky ukol. Za 10s mi bylo jasne, jak bychom meli postupovat a splneni ukolu by mi trvalo maximalne 1h.

Jenze realita je takova, ze jsem si za 5 minut sepsat kostru toho, co bychom meli udelat (ukol je velmi trivialni).

Moje ocekavani: za 10–15 minut se shodnem na postupu, pak rozdelime ukoly, kazdy vypracuje svoji cast, projdem jednotlive casti a doresime detaily. Takze za 2h mame vysledek.

Realita: Napsal jsem tu kostru. Po hodine diskuze jsem se dopracovali k tomu, ze bychom meli i neco udelat, a ze bychom to meli udelat spravne . To uz jsem zacinal byt trochu nespokojeny, protoze bylo evidentni, ze to nikam nevede. (A: Udelame funkci X. B: Jj, je dulezite udelat funcki X, ale nesmime zapomenout na funkci Y. C: Jj, funkce X je dulezita, bla bla bla. V podstate si jen rikali, ze kazda funkce je dulezite, ze to je dobry napad a ze to musime zvazit, jestli ji ve vysledku pouzijem.

Dalsi hodinu jsem se rozhodl tu diskuzi vic „ridit“, protoze jsme se jen motali, vsechno bylo receno milionkrat. Kdyz zbyvalo poslednich 20 minut, a porad jsme byli na zacatku, tak jsem se rozhodl, ze prevezmu zodpovednost a zkoordinuju to podle sebe.

Prosli jsme moji kostru, co bychom meli udelat. Doplnil jsem tam nejake drobnosti. Vysledkem je list se 6 polozkama. Na konci jsem navrhl, co by mel kazdy udelat a navrhl termin schuzky (2h pred pristi hodinou v pondeli, abych to nejak slepili dohromady). Chteli mit i nejakou schuzku v patek, ale to mi prislo zbytecne.

Ted musim priznat, ze jsem tehdy mel radost z toho, jak jsem to dobre zkoordinoval. Je jasne, kdo ma co udelat, je to efektivni a budeme mit cas to nejak slepit dohromady.

Uz v prubehu workshopu jsem zacal mit pochybnosti, jestli moje chovani bylo spravne. A kdyz jsem vykladal tudle historku, tak se mne zeptali, jestli byli spokojeni. Todle mi prislo jako dobra otazka, na ktere je dobre videt ten rozdil. Ja budu spokejeny, kdyz budeme mit 1 reseni, ktere budem schopni rychle realizovat. Ale jejich spokojene muze zaviset na tom, jak dobre nalezli shodu a podobne. Dalsi vec, co mne napadla je: „Koho zajima, jestli jsou spokojeni – dulezite je, ze splnime ukol.“

Kdyz jsem rikal, ze mi prislo spravne zasahnout, protoze to bylo velmi neefektivni. Tak rikal, ze jsou zvykli o vecech hodne diskutovat. Ze i jen vyber znacky kavy do kuchynky probiha tak, ze se vsichni sejdou a hodinu o tom diskutuji.

Takze se jim asi budu muset v pondeli omluvit, ze jsem byl na ne zly. Ale na druhou stranu si nedokazu predstavit, ze by to takhle mohlo fungovat ve firme.