Snih v Groningenu

Tagged:

V Groningenu zacalo mrznout na zacatku tohoto tydne a od te doby byl spolubydlici uplne nateseny, ze konecne bude snih. V pondeli byla jen zjinovatela trava. V utery byl venku mirny poprasek.

Streda

Ve stredu odpoledne uz bylo na zemi snehu vice. To bylo poprve, co jsem jel na kole ve snehu – a taky poprve, co jsem se na snehu na kole vymlel. Nez jsem dojel na prednasku, udelal jsem celou radu pozorovani, ktera podrobneji popisu pozdeji.

Koulovacka na dvorku

Vecer nam ale nekdo zacal hazet na okno snih, takze jsem si oblekl bundu, cepici a rukavice, a sel to s nimi prodiskutovat.

Taky jsme tam kouleli snehulaka – a i kdyz jsem daval spolubydlicimu tipy, jaky je spravny technologicky postup, tak za stejny cas jsem nakoulel kouli s dvojnasobnym polomerem.

Cele album si muzete prohlednout zde

Ctvrtek

Ve ctvrtek jsem se vypravil do mesta – a parkrat jsem se opet vymlel. Duvodem bylo to, ze cesty nebyly vubec prohrabane, takze hromada cyklistu jezdila po cestach. Taky tady zrejme nejsou prilis pripraveni na zimu, protoze hromada aut mela problem se na krizovatkach rozjet a 2 auta jsem videl, jak najela na chodnik, protoze nejak nezatocila.

Vecer jsem jel na trenink a to uz byly stezky prohrabane, takze bylo mnohem snazsi se nikde nevymlit. V ACLO byly kvuli mnozstvi snehu zrusene kurzy.

Ptal jsem se na trenera, jestli je to normalni, ze takhle kvuli pocasi rusi kurzy. On na to rikal, ze ted nekde napadnou 4cm snehu, a je z toho kalamita. Ze kdyz on byl male deticko, tak takove zimy byly bezne. Coz odpovida tomu, co rikal pruvodce v muzeu – ze loni bruslili na kanalech poprve po 19 letech. Tak jsem mu rikal, ze v CR je snehova kalamita jen tehdy, pokud v Praze napadnou vic nez 3 centimetry, jinak ve zbytku republiky byva snehu mnohem vice.

Patek

V patek uz byla situace na cestach mnohem lepsi. Silnicari prohrnuli vsechny hlavni tahy – ale hromada cyklistickych stezek porad nebyla prohrnuta. Ja jsem vzorny, tak jezdim po cyklistickych stezkach, protoze je to mnohem zabavnejsi.

Karma

Okolo obeda jsem se vypravil do obchodu. Po ceste do obchodu jsem pomohl vytlacit nejake auto ze zaveji na cestu. Kdyz jsem se vyhybal mamince s detickem, tak jsem se hned vedle nich rozpleskl – takze deticko mohlo nazorne videt, ze neni dobry napad zatacet na snehu.

U obchodu jsem si zamkl kolo, nakoupil veci, co jsem potreboval, zaplatil a naskladal do batohu. Pak jsem si uvedomil, ze klice od zamku mam na dne batohu. Tak jsem veci vyskladal zase ven – ale klice nikde. Zkontroloval jsem jeste kapsy – a v nich taky klice nebyly. Naskladal jsem veci zase zpatky do batohu a udelal kolecko po obchode, jestli mi nevypadly nekde uvnitr. Kdyz nikde nebyly, tak jsem se vypravil po stejne ceste domu, jestli nebudou nekde lezet na ceste.

Po ceste zpet jsem pomohl vytlacit dalsi auto, ale klice porad nikde. Prendal jsem nakup do lednicky, kdyz v tom prisla nejaka cinanka v pyzamu, ze ji spolubylici zamkla pokoj, jestli bych ji nepujcil mobil. Protoze jsem nemel cas, tak jsem ji mobil pujcil s tim, ze az ho nebude potrebovat, tak at ho da do moji skrinky v kuchynce.

Vypravil jsem se znovu do obchodu, znovu jsem zkontroloval vsechna mista, kde by mi mohly klice vypadnout, ale nikde jsem je nenasel. Kdyz jsem dosel do obchodu, tak jsem se zeptal na informacich, jestli tam nemaji nejake nedavno nalezene klice. Nstesti karma funguje, takze tam moje klice byly.

Vubec jsem nevedel, ze je rozdil mezi budhistickou a hinduistickou.

Vecerni trenink

Cele odpoledne jsem se tradicne presvedcoval, ze musim jit na mma trenink. Opet jsem po ceste pomahal nejakemu autu. A kdyz jsem dojel do ACLO, tak jsem se od ostatnich lidi dozvedel, ze dneska zadny trenink neni.

Otocil jsem se a jel zpet na kolej. Po prijezdu jsem zkontroloval skrinku a mobil v ni porad nebyl. Tak jsem sel patrat po tom, kde ta holka bydli, abych z ni mohl vykecat svuj mobil. Kdyz se mi ji povedlo najit, tak rikala, ze mobil dala clovekovi z chodby, ktery rikal, ze mi ho preda. Smyslem „predani pres skrinku“ bylo zbavit se zavislosti na nejake treti strane, aby se presne todle nestalo. Tak jsem zasel za clovekem, co mel mit muj mobil, ale on nejak nebyl na pokoji. Trochu jsem mel obavy jestli nejel domu, ale na druhou stranu jsem si rikal, ze nikdo na tom nemuze byt tak mentalne spatne, aby todle udelal. Nastesti se ten clovek okolo 9. vratil. Takze mam klice i mobil.

Jezdeni na kole

A ted slibovana pasaz o tom, jak jezdim na kole. Mam kolo, ktere neni uplne nejvhodnejsi k jezdeni na snehu, protoze plast je hodne uzky a nema zadny vzorek. Taky mi moc nefunguji brzdy, na snehu mi nefunguji vubec.

Nejdulezitejsi veci pri jezdeni po snehu je vyhnout se zataceni. Kdyz zatacim ve vysoke vrstve snehu, tak je 100% pravdepodobnost, ze to nejak podklouzne. Vetsinou to podklouzne trochu, takze neni problem pouzit nohy. Obcas se ale „utrhne“ velka vrstva snehu – a to se pak neda delat nic. Taky je dobre se pri zataceni vyhnout slapani. Zataceni a naklaneni na opacnou stranu je dalsi finta, o ktere si myslim, ze pomaha.

Pro zmenu nejdesivejsi veci pri jezdeni po snehu je nutnost jezdit rychle. Cim jedu rychleji, tim se da projet horsim terenem, po kterem normalni Holandani nejezdi. Problem je, ze je na tomto terenu nutne obcas zabocit, coz je v rozporu s predchozim doporucenim. Taky se ten snih ruzne propada, takze je obcas nutne nohy pouzit pro stabilizaci. Ve ctvrtek se mi takhle povedlo predjet 3 auta – jen jsem mel obavy, ze mi to podjede, zaryju se od zaveje a katapultuje mne to na cestu pod auta.

Podle zkusenosti lidi je nutne pro jezdeni na kole bez padu jist karamelizovane jablka, naucit se a aplikovat studijni dovednost a hodne toho vedet. Takze si budu muset vyrobit nejaka jabka s karamelem, abych tolik nepadal.

Snehulaci

Taky mi prijde zajimave, ze lidi tady stavi snehulaky jako hromadu snehu s hlavou. Kdyz jsem se to snazil nejak overit, tak podle googlu by je meli vyrabet stejne jako u nas. Stejne tak cinani u nas na dvorku postavili jen hromadu snehu s hlavou.

Sanky

Hned jak se objevil snih, tak se vsude objevila hromada lidi se sankama. Kazde spravne holandske deticko ma sanky a rodice, ktere je tahnou. Nic jineho jim asi nezbyva, kdyz nemaji zadny kopec, ze ktereho by mohly jezdit samy.

Dalsi fotky